Archiv štítku: lyrika

Jan Neruda – Písně Kosmické (XXX.)

Děj Země je krátce jen vyprávěn,
jak píseň se krátce skládá:
vylétla jiskřička z plamenu,
a zčernalá zpět zas padá.

A v jediném světem tom mihnutí,
v tom kratičkém jiskry plání
všecken si vyžije lidstvo boj,
ba všechno i milování.

Tak krátká to, kratičká písnička,
a může být ještě kratší,
veliký lidské je lásky bol
a několik slov naň stačí.

Snad stačila sloka by jediná,
snad jediné slůvko pouze,
do písně se to tak krátce dá —
a žije se to tak dlouze.

Písně kosmické je básnická sbírka českého básníka Jana Nerudy (Praha 1834 – Praha 1891, za života se věnoval poezii, novinařině, próze i divadlu) vydaná v roce 1878. Sbírku tvoří 38 básní, v nichž je opěvováno lidské poznání, které se stále rozšiřuje a objevuje dosud nepoznané skutečnosti přírody. V kontradikci malého elementu člověka a velkého, rozlehlého vesmíru se jedná o oslavu lidského ducha a jeho činů nového objevování. Sbírka ukazuje, že nelze klást racionální a pozitivisticky zaměřenou vědu do opozice vůči poezii, která jako v tomto případě staví na jejich závěrech. (Wikipedie)

Pouta

Pouta a pochodně
zvuky neměnné
stojíš tu ve spánku
žiješ svou pohádku
moře tvých vzpomínek
v lavině kamínek

Duše a otroctví
ve víře bohatství
slunce nad mraky
pláč a červánky
měsíc v jezeře
poslední večeře

Píseň a modlitba
Bohu nesedla
zpráva z neznáma
křivda poznaná
ticho v orkánu
růže pro dámu

Dětství ve stáří
v pekle se vařím
mysl v okovech
ztrácí se můj dech
jsme jen figurky
spánek Sněhurky

Tikot hodinek
nával vzpomínek
pohyb kyvadla
pády ze sedla
úsvit na scestí
žít je neštěstí

říjen 2009

Koruny

Vltava klouže korytem
Vítr jí vlasy čeří
Píšu ti v těle rozbitém
Když slunce mává zvěři
Rackové pějí sluníčku

Chceš slyšet novou básničku?

Koruny stromů divě zašumí
Ve víře vánek větří víru
Veverky prý číst básně neumí
Však čtou si Tisící rok míru
A aby na ně nikdo nekoukal
V korunách hrají si hry skryty
Pavouček sám jim postel usoukal
Je ticho, mobil bez pokrytí

18.1.2011