Ukrad jsem pro sebe dlouhou tvou chvíli,
děkuji, Otče můj, že jsmu tu byli.
Chtěl bych ti – dnes zase – vzdát tisíc holdů,
snad budu jak voják s příslibem žoldu.

Děkuji za to, žes učil mě hříchu,
za to, žes ukázal člověčí pýchu
na střechách, v podzámčí, u mužů s gesty.
Děkuji za ortel, za Boží tresty,

za svoje slabost, za každé ráno.
Děkuji, Tobě, Ti, že je nám dáno
umění pokory, učení: tichu,
pilnosti, lenosti a strastí mnichů.

Pro duši nemám já svou džípíesku,
pro klid jsem neprošel junáckou stezku,
neznal jsem vlastní krok, snad už ho chápu…
Děkuji za plánek, ozcestník, mapu.

Děkuji za večer, za pokušení,
za zprávy o válce a že už není,
za lidi, za hvězdy, za lidskou tryznu,
motýly, červánky, pestík i bliznu.

Děkuji za smutek, za život v masce,
učíš mě vydechnout, učíš mě lásce.
Děkuji za soustrast, za pláč a slzy.
Žádám tě jedinkrát o Múzu, brzy.

Žádám tě o sílu, kde ostatní slábnou.
Žádám tě o lásku, kde city chladnou.
O trochu pokory, kde pýcha dme se,
o vůli pomáhat, kde břímě nese.

Pomoz mi netoužit, ale spíš těšit.
Pomoz mi tvou stavbu kostelů zvětšit
Žádám tě o Pravdu, kde lež si hoví.
Pomoz mi vyměnit za starý Nový.

Dej mi, ať miluji, kde zbyla zloba,
kde raší sváry, ať odpouští oba.
Žádám tě o radost, kde žije smutek.
Žádám tě o úkol a píli skautek.

Děkuji za bolest, trápení, ticho,
děkuji za půlnoc, za slunce východ,
za podzim, sýkorky, za každý krůček.
Děkuji za život, za vlastní účet.

Věrný snad jak voják s příslibem žoldu,
chtěl bych ti, Bože můj, vzdát tisíc holdů.
Ukrad jsem pro sebe dlouhou tvou chvíli,
děkuji, Otče můj, že jsme tu byli.

11.2.2015