Archiv autora: Envel

Autor: Envel

Finanční analytik, účetní, glosátor ekonomických věcí, hračička na internetu a fanoušek poezie.

Inspirace: Jiří Žáček – Má vlast

Ta země, která rodí kacíře
a uhrančivě krásné zlatovlásky,
kde všichni věří jen své nevíře
a gramofony chrčí Škoda lásky,
kde místo zlata třpytí se jen kyz,
kde příliš často radost hořkne v hoře,
odvěká kořist hrabošů a krys,
kde všechny cesty vedou k Bílé hoře,
kde sprostá lež se veze v kočáře
a pravda s láskou táhnou cestou pěší,
dědičná země kata Mydláře,
kde mřít je těžko a žít ještě těžší –

A přece jsi jí čím dál blíž,
i když ji zapřeš. Nemáš na vybranou.
Neseš ji v sobě, věčný kříž –
svou zemi krásnou, zemi milovanou.

Dostalo se mi prokletí I

Dostalo se mi prokletí
z kterého jednou bude dar
začal jsem chápat volný verš
a cítit lidský zmar

Hrajeme spolu partii
máme oba černou barvu
a figurky jsou pěkně nabitý
táhneme spolu – proti sobě – já i ty
Bože, jsme tu jen dva
ty a já
ty víš, že v Šachu vyhraješ
stejně jde jen o tu konverzaci

Je to společenská událost:
Partie šachu
v kazatelně
s Kristem místo královny
Gabriel místo střelce
a hráč místo krále
Pro pěšce není místo
tady jde o čest

Bůh vždycky vyhraje,
jen papež to nemá rád.

13.4.2011

Děkuji Toběti

Ukrad jsem pro sebe dlouhou tvou chvíli,
děkuji, Otče můj, že jsmu tu byli.
Chtěl bych ti – dnes zase – vzdát tisíc holdů,
snad budu jak voják s příslibem žoldu.

Děkuji za to, žes učil mě hříchu,
za to, žes ukázal člověčí pýchu
na střechách, v podzámčí, u mužů s gesty.
Děkuji za ortel, za Boží tresty,

za svoje slabost, za každé ráno.
Děkuji, Tobě, Ti, že je nám dáno
umění pokory, učení: tichu,
pilnosti, lenosti a strastí mnichů.

Pro duši nemám já svou džípíesku,
pro klid jsem neprošel junáckou stezku,
neznal jsem vlastní krok, snad už ho chápu…
Děkuji za plánek, ozcestník, mapu.

Děkuji za večer, za pokušení,
za zprávy o válce a že už není,
za lidi, za hvězdy, za lidskou tryznu,
motýly, červánky, pestík i bliznu.

Děkuji za smutek, za život v masce,
učíš mě vydechnout, učíš mě lásce.
Děkuji za soustrast, za pláč a slzy.
Žádám tě jedinkrát o Múzu, brzy.

Žádám tě o sílu, kde ostatní slábnou.
Žádám tě o lásku, kde city chladnou.
O trochu pokory, kde pýcha dme se,
o vůli pomáhat, kde břímě nese.

Pomoz mi netoužit, ale spíš těšit.
Pomoz mi tvou stavbu kostelů zvětšit
Žádám tě o Pravdu, kde lež si hoví.
Pomoz mi vyměnit za starý Nový.

Dej mi, ať miluji, kde zbyla zloba,
kde raší sváry, ať odpouští oba.
Žádám tě o radost, kde žije smutek.
Žádám tě o úkol a píli skautek.

Děkuji za bolest, trápení, ticho,
děkuji za půlnoc, za slunce východ,
za podzim, sýkorky, za každý krůček.
Děkuji za život, za vlastní účet.

Věrný snad jak voják s příslibem žoldu,
chtěl bych ti, Bože můj, vzdát tisíc holdů.
Ukrad jsem pro sebe dlouhou tvou chvíli,
děkuji, Otče můj, že jsme tu byli.

11.2.2015

Pouta

Pouta a pochodně
zvuky neměnné
stojíš tu ve spánku
žiješ svou pohádku
moře tvých vzpomínek
v lavině kamínek

Duše a otroctví
ve víře bohatství
slunce nad mraky
pláč a červánky
měsíc v jezeře
poslední večeře

Píseň a modlitba
Bohu nesedla
zpráva z neznáma
křivda poznaná
ticho v orkánu
růže pro dámu

Dětství ve stáří
v pekle se vařím
mysl v okovech
ztrácí se můj dech
jsme jen figurky
spánek Sněhurky

Tikot hodinek
nával vzpomínek
pohyb kyvadla
pády ze sedla
úsvit na scestí
žít je neštěstí

říjen 2009