Archiv pro štítek: lamentace

Hráč

Mám oprátku na krku
kterou nikdo neuvázal
a doufám že ani neuváže

Partii šachu hrál jsem
a vítězem se stal
ten hajzl Osud s esy v rukávu

Chtěl jsem odvetu
ale on řekl
„tak poraž nejdřív sám sebe“

Neřekl mi
jak to mám udělat
když znám svůj příští krok

Možná bych měl začít hrát Go

jaro 2011

V portálu kostela

V portálu kostela
moh‘ bych si koupit
modliteb knížku
a odpustků pár

Kristus se na kříži
tak trochu zašklebil
zvěrolékař mojí duše
a umělec u šéfa
farář je milejší
než všechny ty
magnificentní mystické mystifikující medičky
dávající mi pilulky
za které bych měl jako Cohen
děkovat B-hu
Díky, ale je mi osmnáct
Po drogách svět je veselejší
Bůh to tak chytře zařídil

Jak mu mám vzkázat,
že je to spíš tragédie?
Že v celé grotesce chybí žert?
Bože, až tohle jednou budeš číst,
odpověz:
Třeba mě shoď ze skály.

březen 2011

Proklínám

Proklínám den, co jsem ztratil svůj sen
Proklínám den, kdy poslal jsem tě ven
Proklínám den, kdy nechal jsem tě jít
Vzpomínám, jak krásně bylo a mohlo být

Proklínám čin, co chybou krutou byl
Proklínám čin, kdy svět smyslu pozbyl
Proklínám den, kdy nechal jsem tě jít
Vzpomínám, jak krásně bylo a mohlo být

Proklínám svět, co nechal zvadnout květ
Proklínám svět, co rád zničil sny všech
Proklínám den, kdy nechal jsem tě jít
Vzpomínám, jak krásně bylo a mohlo být

Proklínám sen, co zničil vizi jen
Proklínám sen, co změnil v noc den
Proklínám den, kdy nechal jsem tě jít
Vzpomínám, jak krásně bylo a mohlo být

Překrásná dívčí tvář
Andělská svatozář
Přátelství – toť citů past
Láska – zakázaná slast
Smrt je obraz bolesti
Utrpení dnešní všednosti
Opouštím hrdinů bál
A hodiny se točí dál…

říjen 2009