Archiv pro měsíc: Únor 2015

Děkuji Toběti

Ukrad jsem pro sebe dlouhou tvou chvíli,
děkuji, Otče můj, že jsmu tu byli.
Chtěl bych ti – dnes zase – vzdát tisíc holdů,
snad budu jak voják s příslibem žoldu.

Děkuji za to, žes učil mě hříchu,
za to, žes ukázal člověčí pýchu
na střechách, v podzámčí, u mužů s gesty.
Děkuji za ortel, za Boží tresty,

za svoje slabost, za každé ráno.
Děkuji, Tobě, Ti, že je nám dáno
umění pokory, učení: tichu,
pilnosti, lenosti a strastí mnichů.

Pro duši nemám já svou džípíesku,
pro klid jsem neprošel junáckou stezku,
neznal jsem vlastní krok, snad už ho chápu…
Děkuji za plánek, ozcestník, mapu.

Děkuji za večer, za pokušení,
za zprávy o válce a že už není,
za lidi, za hvězdy, za lidskou tryznu,
motýly, červánky, pestík i bliznu.

Děkuji za smutek, za život v masce,
učíš mě vydechnout, učíš mě lásce.
Děkuji za soustrast, za pláč a slzy.
Žádám tě jedinkrát o Múzu, brzy.

Žádám tě o sílu, kde ostatní slábnou.
Žádám tě o lásku, kde city chladnou.
O trochu pokory, kde pýcha dme se,
o vůli pomáhat, kde břímě nese.

Pomoz mi netoužit, ale spíš těšit.
Pomoz mi tvou stavbu kostelů zvětšit
Žádám tě o Pravdu, kde lež si hoví.
Pomoz mi vyměnit za starý Nový.

Dej mi, ať miluji, kde zbyla zloba,
kde raší sváry, ať odpouští oba.
Žádám tě o radost, kde žije smutek.
Žádám tě o úkol a píli skautek.

Děkuji za bolest, trápení, ticho,
děkuji za půlnoc, za slunce východ,
za podzim, sýkorky, za každý krůček.
Děkuji za život, za vlastní účet.

Věrný snad jak voják s příslibem žoldu,
chtěl bych ti, Bože můj, vzdát tisíc holdů.
Ukrad jsem pro sebe dlouhou tvou chvíli,
děkuji, Otče můj, že jsme tu byli.

11.2.2015

Pouta

Pouta a pochodně
zvuky neměnné
stojíš tu ve spánku
žiješ svou pohádku
moře tvých vzpomínek
v lavině kamínek

Duše a otroctví
ve víře bohatství
slunce nad mraky
pláč a červánky
měsíc v jezeře
poslední večeře

Píseň a modlitba
Bohu nesedla
zpráva z neznáma
křivda poznaná
ticho v orkánu
růže pro dámu

Dětství ve stáří
v pekle se vařím
mysl v okovech
ztrácí se můj dech
jsme jen figurky
spánek Sněhurky

Tikot hodinek
nával vzpomínek
pohyb kyvadla
pády ze sedla
úsvit na scestí
žít je neštěstí

říjen 2009

V portálu kostela

V portálu kostela
moh‘ bych si koupit
modliteb knížku
a odpustků pár

Kristus se na kříži
tak trochu zašklebil
zvěrolékař mojí duše
a umělec u šéfa
farář je milejší
než všechny ty
magnificentní mystické mystifikující medičky
dávající mi pilulky
za které bych měl jako Cohen
děkovat B-hu
Díky, ale je mi osmnáct
Po drogách svět je veselejší
Bůh to tak chytře zařídil

Jak mu mám vzkázat,
že je to spíš tragédie?
Že v celé grotesce chybí žert?
Bože, až tohle jednou budeš číst,
odpověz:
Třeba mě shoď ze skály.

březen 2011