Archiv pro rubriku: Nezařazené

Pouta

Pouta a pochodně
zvuky neměnné
stojíš tu ve spánku
žiješ svou pohádku
moře tvých vzpomínek
v lavině kamínek

Duše a otroctví
ve víře bohatství
slunce nad mraky
pláč a červánky
měsíc v jezeře
poslední večeře

Píseň a modlitba
Bohu nesedla
zpráva z neznáma
křivda poznaná
ticho v orkánu
růže pro dámu

Dětství ve stáří
v pekle se vařím
mysl v okovech
ztrácí se můj dech
jsme jen figurky
spánek Sněhurky

Tikot hodinek
nával vzpomínek
pohyb kyvadla
pády ze sedla
úsvit na scestí
žít je neštěstí

říjen 2009

Spiritus

Jsem to, co tady bije
uprostřed lidské sítě.
Pamatuju, co bylo,
tvé sliby nezkazím tě.

Jsem tiché lidské srdce
svědomí lidské touhy
a plíce tvého ducha –
jsem osmá barva duhy.

10. 12. 2011

Koruny

Vltava klouže korytem
Vítr jí vlasy čeří
Píšu ti v těle rozbitém
Když slunce mává zvěři
Rackové pějí sluníčku

Chceš slyšet novou básničku?

Koruny stromů divě zašumí
Ve víře vánek větří víru
Veverky prý číst básně neumí
Však čtou si Tisící rok míru
A aby na ně nikdo nekoukal
V korunách hrají si hry skryty
Pavouček sám jim postel usoukal
Je ticho, mobil bez pokrytí

18.1.2011

Proklínám

Proklínám den, co jsem ztratil svůj sen
Proklínám den, kdy poslal jsem tě ven
Proklínám den, kdy nechal jsem tě jít
Vzpomínám, jak krásně bylo a mohlo být

Proklínám čin, co chybou krutou byl
Proklínám čin, kdy svět smyslu pozbyl
Proklínám den, kdy nechal jsem tě jít
Vzpomínám, jak krásně bylo a mohlo být

Proklínám svět, co nechal zvadnout květ
Proklínám svět, co rád zničil sny všech
Proklínám den, kdy nechal jsem tě jít
Vzpomínám, jak krásně bylo a mohlo být

Proklínám sen, co zničil vizi jen
Proklínám sen, co změnil v noc den
Proklínám den, kdy nechal jsem tě jít
Vzpomínám, jak krásně bylo a mohlo být

Překrásná dívčí tvář
Andělská svatozář
Přátelství – toť citů past
Láska – zakázaná slast
Smrt je obraz bolesti
Utrpení dnešní všednosti
Opouštím hrdinů bál
A hodiny se točí dál…

říjen 2009