Archiv autora: Envel

Autor: Envel

Student ekonomie a sociologie snažící se popsat svět nejen v číslech a vztazích, ale ve verších, jinotajích a obrazech. Zamilovaný do básní poloviny 20. století, do Skácela, Ortena a Seiferta, obdivovatel Martina Jirouse a Vítězslava Nezvala.Když nepíše básně, pracuje nebo studuje. A když ani to, tak se buď fláká, nebo píše pro Krok 2 nebo jiný z jím vlastněných webů. Osobní stránka se nachází na evropské doméně, protože se cítí být Evropanem a taky protože tu českou mu ukradl jeho jmenovec a zasloužilý malíř narozený o čtyřicet let dříve.

Andělský prach

Napsat komentář

Andělský prach se zvedl ze stromů
a listím zašumělo peří.
Vkročíme jistým krokem do zvonů
a necháme si změnit tvar.

Ta hudba tady hraje zas:
Osud nám zpřeházel kolečka
z dopisu máme provaz.
Zpívá snad krysař, bludička…

Neznámá záře mračny probíjí.
Andělský chór nám napovídá:
Osud nám zpřeházel kolečka,
bez hlesu změnil pravidla
a v kanastě nám dal šach.

září 2011

Dostalo se mi prokletí II

Napsat komentář

Hrajeme spolu partii
máme oba černou barvu
a figurky jsou pěkně nabitý
táhneme spolu – proti sobě – já i ty
Bože, jsme tu jen dva:
ty a já
ty víš, že v Šachu vyhraješ
stejně jde jen o tu konverzaci

Tak co mi řekneš?
Že jsem se zbláznil?
Že si dáme drink?

Vykašlal bych se na to
ale musím trochu trénovat
balit ženy a obelhávat osud není legrace
protože musím
balit ženy a obelhávat osud

13.4.2011

Inspirace: Jiří Žáček – Má vlast

Napsat komentář

Ta země, která rodí kacíře
a uhrančivě krásné zlatovlásky,
kde všichni věří jen své nevíře
a gramofony chrčí Škoda lásky,
kde místo zlata třpytí se jen kyz,
kde příliš často radost hořkne v hoře,
odvěká kořist hrabošů a krys,
kde všechny cesty vedou k Bílé hoře,
kde sprostá lež se veze v kočáře
a pravda s láskou táhnou cestou pěší,
dědičná země kata Mydláře,
kde mřít je těžko a žít ještě těžší –

A přece jsi jí čím dál blíž,
i když ji zapřeš. Nemáš na vybranou.
Neseš ji v sobě, věčný kříž –
svou zemi krásnou, zemi milovanou.

Dostalo se mi prokletí I

Napsat komentář

Dostalo se mi prokletí
z kterého jednou bude dar
začal jsem chápat volný verš
a cítit lidský zmar

Hrajeme spolu partii
máme oba černou barvu
a figurky jsou pěkně nabitý
táhneme spolu – proti sobě – já i ty
Bože, jsme tu jen dva
ty a já
ty víš, že v Šachu vyhraješ
stejně jde jen o tu konverzaci

Je to společenská událost:
Partie šachu
v kazatelně
s Kristem místo královny
Gabriel místo střelce
a hráč místo krále
Pro pěšce není místo
tady jde o čest

Bůh vždycky vyhraje,
jen papež to nemá rád.

13.4.2011