Archiv autora: Envel

Autor: Envel

Finanční analytik, účetní, glosátor ekonomických věcí, hračička na internetu a fanoušek poezie.

Zvony zní

Dnes celá zem se halí černým rubášem
pro Tebe – pro nás – teskně zvony zní
Cikánské varhany pláčou čardášem
tolik se neřeklo a na duše sní:

O dlouhých hovorech, o čajích o páté
o sklence whiskey plné radosti.
Proběhlé chvíle máme za svaté,
doufaje, že se konec opozdí.

ANIMA TUA IN CORDIBUS NOSTRIS DORMIT

AA

It’s Sunday morning, 9 AM –
time to get off bed.
Wash my oranges and peel my face,
prepare my Sunday clothes and lock away your bottles.
When I go meet my creator, where will you be?

It’s Sunday morning, 9 AM –
I’m running away from you.
I’ll put my tie on and until ten
I will do what I do
to keep my monster away.

It’s Sunday and my bells ring noon
this is my meeting 24
I have lost count of all my chances
to poison my body as I did my soul.
I’m losing this fight
for freedom of perception.
I’m losing.

It’s Sunday – and I sit in church
listening to others‘ gibberish
of their losses and their victories
of their thirst and perverted thoughts.

Brother!
We’ve been told not to look for God in a bottle
but we can look for wine in a church.

This is alcoholics unanimous
and, boy, are we getting drunk.

Oceanstorm

It’s thrilling to be an ocean storm
playing with seas, with waves
catching lost fishermen into thy rhythm
of danse macabre

It’s so frustrating to be a storm
following lines some damn meteorologist drew for you
fulfilling all their bad scenarios – what will grow of you?
finding approval in the madmen

It’s so tempting to be a storm
fighting for your own name
destroying what’s bad, creating what’s new
making your own future

It’s so terrifying to be an ocean storm
all eyes of the world fixed on you
judging: who will you be?
Shall you be good, or bad?

And in a maniodepressive juxtaposition
                             you are both.

Mám takový pocit

Stojíš tu se mnou
snad každý den,
jsi můj anděl strážný,
hlídáš mé bdění.
Nehneš se ode mě na krok
a rukama mě objímáš.

Jsi mým interpretem, vždy víš,
jak špatně o mně smýšlí
a kdo mi chce ublížit.
Jsi tu vždy,
když se nemohu nadechnout,
když srdce utíká maraton sprintem,
když hlava potřebuje pauzu.

Máš perfektní paměť,
vždycky mi připomeneš smutná výročí,
její úsměv a oblíbené písničky,
ztracené sny a promarněné šance.
Víš, co nemám dělat,
co zlého se mi stane,
co blbě řeknu do telefonu.
Nehneš se ode mě na krok.
Jsi tu, když si osamělá slza proráží cestu strništěm…

Mám takový blbý pocit,
že jsi můj první podezřelý.

6.-8.11.2015

Suchá vina

Chybíš mi.
Sotva pár dní, cos odešla,
bouřilo se moře až nad Karibikem.
Pohnal jsem tě před vojenský soud.

Chybíš mi.
Jen tvoje vůně mi zůstává
ve vzpomínkách, v mé ložnici.
Jsi jako zjevení z Catullových veršů
Odi et amo: Nescio. Excrucior.
Posledních čtrnáct dní nepadají vlády,
jen já vzpomínám na chuť tvých polibků,
na vůni probuzení.
A místo v tvých vlasech smím se utopit v slzách.
Moje malá Mata Hari – Valkýra s gilotinou,
jistota na Sahaře, oáza v bzučivém Tokyu…

Opustil jsem tě,
ženu tě prérií mých vzpomínek
na nesmělé poznávávání v koutě hospody Na Růžku,
na první rande o samotě s hrdostí křičené do světa,
intimní seznámení uprostřed noci i s prvním záletem.
Jak věrně jsem se vracel.

Chybíš mi!
Tvé vřelé obětí, tvé chladné doteky,
tvé žiletkové ruce pátrající mi po těle.
Boříš se hluboko, tak daleko k uzdravení,
tělo mi krájíš na suši
a kousek si v hůlkách odnášíš.
Chybíš mi
a snad už se nevrátíš.

25. 10. 2015

Hráč

Mám oprátku na krku
kterou nikdo neuvázal
a doufám že ani neuváže

Partii šachu hrál jsem
a vítězem se stal
ten hajzl Osud s esy v rukávu

Chtěl jsem odvetu
ale on řekl
„tak poraž nejdřív sám sebe“

Neřekl mi
jak to mám udělat
když znám svůj příští krok

Možná bych měl začít hrát Go

jaro 2011